Východisko. Syndrom polycystických ovarií (PCOS) bývá provázen inzulínovou rezistencí. Cílemtéto studie bylo porovnat působení inzulínu u štíhlých a obézních žen s PCOS a analyzovat jeho vztah k sérovým koncentracím vybraných hormonů. Metody a výsledky. Celkem bylo vyšetřeno 32 žen s PCOS, z nichž 22 bylo štíhlých a 10 obézních. Kontrolní skupinu tvořilo 21 zdravých neobézních žen. Působení inzulínu bylo vyšetřeno metodou euglykemického hyperinzulínemického clampu. Ve skupině štíhlých žen bylo zjištěno normální působení inzulínu, které se tudíž nelišilo od kontrolní skupiny, kdežto u obézních žen s PCOS byla přítomna inzulínová rezistence. Mezi účinkem inzulínu a hmotnostním indexem BMI byl nalezen inverzní vztah (r=-0,62, p<0,01). Při použití tzv. HOMA indexu vyjadřujícího inzulínovou rezistenci byl vztah k BMI jen na hranici významnosti. Mezi působením inzulínu a hladinami hormonů (testosteronu, androstendionu, LH, FSH) nebyla prokázána korelace, pouze koncentrace globulinu vázajícího pohlavní hormon (SHBG) pozitivně korelovala s parametry působení inzulínu (r=0,50–0,54). Závěry. Působení inzulínu u štíhlých žen s PCOS může být zcela normální, kdežto přítomnost obezity a dalších dosud neobjasněných faktorů ovlivní rozvoj inzulínové rezistence u žen s tímto syndromem.

        Klíčová slova: syndrom polycystických ovarií, působení inzulínu, euglykemický clamp.