Dušnost je subjektivní pocit, který pravděpodobně vzniká integrací signálů z centrálního nervového systému a řady periferních receptorů. Mezi známé dyspnoegenní podněty patří pocit zvýšeného úsilí dýchacích svalů, in- formace z chemoreceptorů o nedostatečnosti ventilace, z plicních receptorů o kompresi dýchacích cest a nesoulad mezi informací o tenzi vyvinuté dýchacími svaly a jí odpovídajícímu zkrácení svalu. Patologická dušnost, a to i kardiálního původu, bývá spojena s poruchami dýchání. Dušnost lze měřit. Možnosti ovlivnění dušnosti závisí na znalosti mechanizmu vzniku tohoto pocitu. Léčba dušnosti může být zaměřena na zvýšení výkonnosti dýcha- cích svalů, snížení aferentace z receptorů nebo potlačení centrální integrace uvedených podnětů.

        Klíčová slova: dušnost, psychometrie, dechová práce, regulace dýchání.