Úvod. Nemocní se zánětlivými revmatickými nemocemi jsou ohroženi zvýšeným rizikem infekce, která je i vedoucí příčinou mortality revmatoidní artritidy a systémového lupus erythematosus (SLE). Očkování těchto nemocných by mohlo snížit riziko závažných infekčních komplikací, mohlo by však být spojeno s exacerbací základního onemocnění. Kazuistika. Popsán případ 24leté pacientky, u které s odstupem3 týdnů došlo k rozvoji velmi těžkého SLE s multiorgánovým postižením (meningoencefalitida, polyserositida, pancytopenie, nefritida, myozitida, sekundární antifosfolipidový syndrom) a vysokými titry autoprotilátek. Při pulzní léčbě metylprednisolonem s následnou perorální kortikoterapií onemocnění dále progredovalo a zlepšení přinesla až plazmaferéza, na kterou navázala pulzní intravenózní léčba cyklofosfamidem (6 pulzů).Terapie vedla až ke kompletní remisi onemocnění. Po roce sledování byla pacientka léčena jen udržovacími dávkami metylprednisolonu, azatioprinem awarfarinem, jejím jediným problémembyla iatrogenní steroidní katarakta. Zpětně bylo zjištěno, že se pacientka v dětství přechodně léčila pro juvenilní idiopatickou artritidu, která byla dlouhodobě v remisi. Závěr. Riziko vzniku autoimunitního onemocnění po očkování je u zdravých jedinců velmi nízké a dosavadní zkušenosti ukazují, že je očkování (s výjimkou živých vakcín) bezpečné i u nemocných se zánětlivými revmatickými chorobami ve stabilizovaném stavu. Exacerbace onemocnění v souvislosti s očkováním nelze však zcela vyloučit, jsou však popisovány ojediněle a v kontrolovaných studiích však pozorovány nebyly. U nemocných s vysokými dávkami imunosupresiv nemusí být očkování dostatečně účinné a doporučuje se účinnost vakcinace kontrolovat vyšetřením titru příslušných protilátek.

        Klíčová slova: zánětlivá revmatická onemocnění, revmatoidní artritida, systémový lupus, očkování