Základním předpokladem existence živého organizmu je schopnost přizpůsobovat se nejen vnějším, ale i vnitřním podmínkám. Platí to o receptorech, které jsou schopny během krátkých časových úseků měnit intenzitu signálu, který přenášejí do nitra buňky. To se týká všech receptorových struktur, ať již jsou to receptory cytoplazmatické, či membránové. Článek se soustředí na regulační mechanizmy, které existují u receptorů spřažených s G proteiny. Utěchto proteinových strukturmůže, pokud se extracelulární signál významně změní, nastat homologní a heterologní regulace. Homologní regulace znamená, že se mění vlastnosti právě toho receptorového systému, který je extracelulárním signálem ovlivňován. Heterologní regulace znamená, že se mění vlastnosti i toho receptorového systému, který nebyl ovlivněn extracelulárním signálem. Tyto změny můžeme chápat jako jednu z úrovní udržování homeostázy. Homologní, ale i heterologní regulace mají své místo v řadě fyziologických pochodů nastávajících, ale mohou se uplatňovat i v pochodech, které probíhají v rámci patogeneze. Nejvýznamnější příklady těchto dějů, s důrazem na centrální nervstvo, v tomto přehledu uvádíme.

        Klíčová slova: receptory spřažené s G proteiny, homologní regulace, heterologní regulace, fosforylace, receptorové nemoci.