CHRONICKÁ REJEKCE RENÁLNÍHO ALOŠTĚPU
Část 1. Současné poznatky o etiopatogenezi
Viklický O., Matl I.,
1
Heemann U. W.
Klinika nefrologie, Transplantcentrum, IKEM, Praha, 1 Abteilung für Niere - und Hochdruckkrankheiten,
Universitätsklinikum Essen, SRN |
|
Souhrn:
Chronická rejekce je vedle úmrtí příjemce nejčastější příčinou ztráty funkce transplantované ledviny v dlouhodo-
bém průběhu. Tento proces je charakterizován ztluštěním až obliterací lumina cév, intersticiální sklerózou, glome-
rulosklerózou a tubulární atrofií.
V etiologii tohoto procesu se uplatňují aloantigenně dependentní rizikové faktory (akutní rejekce, HLA rozdílnost
mezi dárcem a příjemcem) a non-dependentní faktory (ischémie-reperfuze, hyperlipidémie, infekce, hypertenze,
léková nefrotoxicita a redukovaná masa nefronů). Důsledkem jejich působení je alterace buněk endotelu a jejich
aktivace s následnou expresí adhezivních molekul, cytokinů a růstových faktorů. Místa poškození se pak infiltrují
lymfocyty a makrofágy jež produkují další růstové faktory (např. TGF-b , bFGF, PDGF). Následujícím krokem je
pak proliferace a migrace buněk hladkého svalu z medie do intimy cév a místní ukládání extracelulární matrix.
Cílem současného výzkumu je poznání klíčových faktorů a mechanismů důležitých pro vznik chronické rejekce.
Klíčová slova:
transplantace ledviny, chronická rejekce.
|