Mnohé materiály používané ve farmaceutické praxi a také mnohé biologické materiály stojí svými mechanickými vlastnostmi mezi pevnými pružnými tělesy a kapalinami. Tyto materiály nazýváme viskoelastické látky. Pro popis mechanických vlastností viskoelastických materiálů nevystačíme s metodikami, které poskytuje klasická teorie pružnosti a pevnosti či hydromechanika, a používáme obecnějšího aparátu, který vychází z reologie. Jako charakteristiky obsahující informace o mecha - nickém chování viskoelastických těles se v reologii nejčastěji používají křivky toku. Křivky toku poskytují bezprostředně informace o mechanických vlastnostech studovaných materiálů, pro po- drobnější analýzu je třeba nalézt vhodný reologický model a určit jeho parametry. Běžně používané metody identifikace a odhadu parametrů reologických modelů nejsou dostatečně obecné a nevyuží- vají plně informací, které lze z křivek toku získat. Obecnou a plně propracovanou metodiku poskytuje teorie identifikace systémů. Spolu s využitím matematického aparátu, vycházejícího z Laplaceovy transformace, lze odvodit relativně jednoduchou a prakticky aplikovatelnou metodiku, umožňující plně využít informace, které obsahují křivky toku. Tato práce obsahuje v prvních dvou kapitolách analýzu současného stavu v oblasti vytváření reologických modelů. Hlavním přínosem práce je přehled teoretického aparátu po identifikaci a výpočet prvků modelů reologických systémů včetně příkladu, na němž je demonstrována praktická aplikace metodiky. V závěru je uveden obecný návod praktického postupu.

        Klíčová slova: reologie – viskoelastické materiály – identifikace – modely