Centrální úlohu v apoptóze, která je podmínkou normálního vývoje organizmu, vykonávají kaspasy (caspases), rodina vysoce specifických cysteinových proteas. Kaspasy uvolňované z prokaspasy v určitém nadbytku indukují apoptózu, při současném štěpení některých buněčných proteinů, esenciálních pro buněčný růst.Kaspasová aktivita (iniciační a efektorová) je výsledným a konečným fyziologickým, ale i patologickým stimulem, při kterém dochází k poškození buněčných membrán, funkce mitochondrií a jiných organel a též DNA. Předmětem zájmu jsou inhibitory kaspas, které by mohly v určitém stadiu některé obtížně zvládnutelné nebo dosud neléčitelné nemoci ovlivnit (nádorová onemocnění, neurodegenerativní choroby, virová onemocnění jater, zánětlivá onemocnění). Rodina kaspas zahrnuje 14 enzymů, z nichž nejprobádanější jsou kaspasa-1 a kaspasa-3. Mezi terapeuticky využitelné inhibitory proteas patří prozatím serinové proteasy a některé metalloproteasy, zatímco inhibitory cysteinových proteas dosud do praxe zavedeny nebyly. Syntéza inhibitorů kaspas, zvláště nepeptidového charakteru, tzv. malých molekul, by mohla přispět k terapii uvedených nemocí a je jedním ze strategických cílů současného výzkumu.

        Klíčová slova: apoptóza – kaspasy – inhibitory kaspas – tearpeutické možnosti