Primární úlohou zažívací trubice je příjem a další zpracování tekutin a potravy. Kromě toho tvoří anatomickou hranici mezi vnějším světem a vnitřním prostředím organizmu a plní důležitou roli v parakrinní a endokrinní sekreci. Specifickou skupinu onemocnění zažívací trubice, které jsou častými příčinami selhání střeva, tvoří tzv. nespecifické střevní záněty, nejčastěji zastoupené ulcerózní kolitidou a Crohnovou nemocí. Poškození integrity střevní sliznice a obranných mechanizmů vede ke zvýšení propustnosti střevní stěny pro antigeny z potravy, saprofytické bakterie a patogenní mikroorganizmy. Pokud je střevo ohroženo selháním, nabývají na významu faktory určující jeho reziduální funkci. Nejdůležitějšími jsou rozsah a lokalizace primárního onemocnění. Velmi důležité jsou předchozí operace střeva a adaptace jeho reziduálních částí. V neposlední řadě má význam možnost perorálního nebo enterál- ního příjmu potravy. V závislosti na rizikových faktorech a reziduální funkci střeva lze očekávat určité komplikace: dehydrataci, minerálovou dysbalanci, projevy proteinoenergetické malnutrice, infekční komplikace a syndrom mnohočetné orgánové dysfunkce. V rámci dalšího postupu je nutné rozhodnout, zda zažívací trubice bude v procesu realimentace využita nebo z něho vyloučena. Péče o pacienty s nespecifickými střevními záněty v kritickém stavu musí být zajištěna na jednotce intenzivní péče.

        Klíčová slova: nespecifické střevní záněty, selhání střeva, metabolický rozvrat.