Kardiogenní šok patří mezi nejzávažnější a život bezprostředně ohrožující komplikace akutního infarktu myokardu. Přes rozvoj moderních diagnostických i terapeutických metod se incidence ani mortalita kardiogenního šoku za posledních několik desetiletí zásadně nezlepšila. Časná a úspěšná reperfuzní strategie, především v podobě perkutánní koronární intervence, je předpokladem úspěchu léčby akutního infarktu komplikovaného kardiogenním šokem. Do komplexní péče pak dále patří orgánová podpora: farmakologická i nefarmakologická stabilizace oběhu, včasná ventilační podpora s novými typy a režimy umělé plicní ventilace, podpora či náhrada renálních funkcí kontinuálními hemoeliminačními metodami, metabolická podpora myokardu, rehabilitace a psychoterapeutická podpora včetně psychofarmakologické intervence. Autoři uvádějí přehled současných názorů na incidenci, etiologii, diagnostiku a terapii kardiogenního šoku.

        Klíčová slova: kardiogenní šok, akutní infarkt myokardu, terapie, reperfuze.