Německá okupace Československé republiky v letech 1938–1945 a následný světový válečný kon- flikt s omezením dovozu léčiv a léků do českých zemí byly podnětem k rozvoji farmaceutického průmyslu a výzkumu. Do něj přišli pracovníci z řad učitelů a studentů z uzavřených českých vysokých škol. Důležitou úlohu při získávání a šíření vědeckých poznatků ve farmaceutických oborech měly Ústav pro zkoumání léčiv v Praze, Ústřední svaz lékárníků a řada lékáren. Ve výzkumu léčiv bylo připraveno několik nových přípravků; největší úspěch byl dosažen vypracováním výrobního postupu „českého“ penicilinu, který byl použit již za války. Domácí surovinovou základnu rozšířilo pěstování a sběr léčivých rostlin. Vědecké poznatky, které byly za války získány ve farmaceutické chemii, farmakognozii a galenické farmacii, přispěly po osvobození v roce 1945 ke konstituování farmaceutických vědních oborů, které do té doby neměly potřebný vědecký základ.

        Klíčová slova: okupace ČSR 1939–1945 – farmaceutický průmysl – výzkum léčiv – farmaceutické instituce