Hodnocení poruch acidobázické rovnováhy vycházející z Hendersonovy-Hasselbalchovy rovnice umožňuje posoudit, jak dalece se na změně pH vnitřního prostředí podílí složka respirační (podle pCO2) a složka nerespirační, resp. metabolická (podle HCO3 –). Novější přístup k hodnocení acidobazického stavu podle Stewarta a Fencla, který vychází z podrobnější fyzikálně-chemické analýzy, prokazuje, že metabolickou příčinu poruchy acidobazické rovnováhy nelze charakterizovat pouze [HCO3 –]. Podle této novější koncepce je třeba uvážit působení tzv. nezávislých faktorů, tj. takových, které se navzájem neovlivňují a jejichž koncentrace ve vzájemné interakci určuje pH roztoku. Nezávislé faktory jsou následující: 1. diference koncentrací silných iontů (SID), 2. celková koncentrace netěkavých slabých kyselin [Atot –] a 3. v souladu s koncepcí Hendersona a Hasselbalcha též pCO2. Hodnocení poruch acidobazické rovnováhy v klinické praxi tradičně vychází z posuzování pH vnitřního prostředí (i když tato hodnota může zůstat v mezích normy při kombinaci několika poruch acidobazické rovnováhy). Ve snaze zachovat toto tradiční posuzování a přitom současně respektovat Stewartův-Fenclův princip, jsme se pokusili odvodit rovnici, která vyjadřuje pH vnitřního prostředí pouze na podkladě těchto tří nezávislých veličin. Tento rozbor ukazuje, že pH vnitřního prostředí je pro danou hodnotu pCO2 určeno diferencí SID – [Atot –]. Zhodnocení jednotlivých členů rovnice umožňuje klinikovi posoudit, která změna nezávislé veličiny (nebo jejich kombinace) je příčinou poruchy acidobazické rovnováhy. V závěru sdělení uvádíme příklady praktického užití této rovnice.

        Klíčová slova: acidobazická rovnováha, Hendersonova-Hasselbalchova rovnice, Stewartův-Fenclův princip.