Cílem této studie bylo identifikovat buněčnou populaci, kterou by bylo možné využít k předpovědi reakce na anti-TNF terapii. Celkem bylo analyzováno 46 pacientů, jimž byly podávány anti-TNF preparáty: 23 pacientů s juvenilní idiopatickou artritidou (11– Enbrel, 11– Remicade a 1– Humira), 16 pacientů s ankylozující spondylitidou (8 – Enbrel, 8 – Remicade), 5 pacientů s revmatoidní artritidou (všichni Enbrel) a 2 pacienti s psoriatickou artritidou (oba Enbrel) a dále 19 kontrol. U 11 pacientů s juvenilní idiopatickou artritidou a 3 pacientů s ankylozující spondylitidou byly k dispozici klinické parametry před začátkem biologické léčby a 3 měsíce po začátku (hladina CRP, rychlost sedimentace, DAS28, BASDAI, VAS skóre, počet citlivých a oteklých kloubů). K imunofenotypizaci mononukleárních buněk periferní krve pacientů a kontrol byla použita polychromatická průtoková cytometrie. Identifikovali jsme dvě skupiny pacientů, odpovídající na léčbu a rezistentní na léčbu, které se významně lišily frekvencí CD19+CD20-CD27highCD38+ CD138+ plazmatických buněk (odpovídající pacienti: 1,3-10,3 %; medián 7,04±1,05; 95 %CI 4,06–9,03 vs. rezistentní pacienti 17,3–37,3; medián 27,75±9,18; 95%CI 18,12–37,38; p=0,0007). U všech pacientů reagujících na léčbu byly všechny klinické parametry statisticky významně sníženy. Frekvence CD19+CD20- CD27highCD38+CD138+ plazmatických buněk byly u pacientů odpovídajících na léčbu nejméně 13x nižší než u rezistentních pacientů a tato populace by tak mohla představovat biologický marker predikující úspěšnost anti-TNF terapie.

        Klíčová slova: anti-TNF, B lymfocyty, plazmatické buňky, průtoková cytometrie, odpověď na léčbu