Východisko. U 60 pacientů léčených růstovým hormonem pro jeho idiopatický deficit evidovaných v Českém registru příjemců růstového hormonu byla hodnocena dosažená výška v dospělosti. Metody a výsledky. 23 pacientů mělo izolovaný deficit růstového hormonu (skupina 1), 37 deficit kombinovaný s chyběním i jiných hypofyzárních hormonů (skupina 2). Doba léčby byla 6,7±2,2 (průměr ± SD) roku u 1. skupiny a 9,6±3,0 roku u 2. skupiny. Pacienti s izolovaným deficitem dosáhli výšky -1,4±1,3 SDS dle norem české populace, pacienti s kombinovaným deficitem byli na konci léčby vyšší (-0,7±1,5 SDS). Výškový zisk byl +2,5±0,6 SDS u nemocných 1. skupiny a +3,4±1,1 SDS u pacientů 2. skupiny. 70 % pacientů s izolovaným deficitem a 93 % pacientů s mnohočetným deficitem růstového hormonu dosáhlo normální výšky (±2 SDS norem pro českou populaci). Závěry. Finální výška pozitivně korelovala s cílovou výškou (danou výpočtem z výšky rodičů) a s výškou na počátku puberty u obou skupin pacientů. Negativní korelace finální výšky byla s kalendářním věkem na počátku léčby STH u skupiny 1.

        Klíčová slova: idiopatický deficit růstového hormonu, léčba růstovým hormonem, finální výška.