Východisko: Inzulinová rezistence může být klíčovým faktorem v etiopatogenezi syndromu polycystických ovarií. V terapii se proto mohou uplatnit inzulinové senzitizátory. Cílem práce je zjistit účinky dlouhodobé léčby metforminem u pacientek se syndromem polycystických ovarií na parametry inzulinové rezistence a sekrece, steroidní hormony a ovariální steroidogenezi a určit prediktory úspěšné terapie (úprava menstruačního cyklu). Metody a výsledky. Soubor tvoří 24 žen se syndromem polycystických ovarií. Byly provedeny odběry žilní krve ke stanovení testosteronu, estradiolu, androstendionu, dehydroepiandrosteronu a sulfátu, 170Hprogesteronu, 170Hpregnenonolu, sex-hormone binding globulinu a kortizolu; GnRH analogový test se stanovením týchž steroidů a LH; orální glukózový toleranční test, se stanovením glykémie, inzulínu, C peptidu a proinzulinu; homeostatický model k hodnocení inzulinové rezistence a sekrece. Vyšetření byla provedena před a po 27±4 (průměr±směrodatná odchylka) týdnech podávání 1000 mg metforminu denně. U 58 % žen se upravil menstruační cyklus. V bazálních hladinách steroidů nebyla zjištěna signifikantní změna. V ukazatelích inzulinové rezistence a sekrece byl pozorován nesignifikantní trend k poklesu. V GnRHa testu byl prokázán signifikantní pokles průměrných stimulovaných hladin testosteronu (z 1,74 na 1,54 nmoUl, 95% CI 1,42-2,08 a 1,21-1,87; p<0,05), 170Hprogesteronu (z 3,32 na 2,37 nmol/I, 95% CI 2,44-4,52 a 1,73-3,25; p<0,001) indexu volného testosteronu (z 7,02 na 5,25 nmoUl, 95% CI 5,30-9,18 a 3,97-6,93; p<0,01), LH (z 9,1 na 4,8 IU/1, 95% CI 6,4-12,8 a 3,4-6,8; p<0,05) a estradiolu (z 0,91 na 0,43 nmol/1, 95% CI 0,69-1,19 a 0,38-0,65; p<0,01). Nejlepším prediktorem úpravy menstruačního cyklu byla kombinace bazálních hladin testosteronu, androstendionu, 170Hprogesteronu a SHBG správně klasifikující 86,7 % pacientek. Závěry. Dlouhodobá terapie metforminem u žen se syndromem polycystických ovarií vedla k poklesu GnRHa stimulované ovariální steroidogeneze bez prokazatelných změn v bazálních hladinách steroidů a parametrech inzulinové rezistence. U 58 % pacientek se během léčby upravil menstruační cyklus. Nejlepším prediktorem úpravy cyklu byla kombinace bazálních hladin testosteronu, androstendionu, 170Hprogesteronu a SHBG, se správnou klasifikací 86,7 % pacientek. hxedikce nebyla dále zlepšena po užitím stimulovaných hladin steroidů v GnRH analogovém testu.

        Klíčová slova: syndrom polycystických ovarií, inzulinová rezistence, metformin.