Anorektika (látky potlačující chuť k jídlu) patří mezi poměrně často vyhledávanou skupinu léků. Užívání těchto léků však může být spojeno se závažnými nežádoucími účinky, které ve svém důsledku mohou ohrozit i život pacienta. Jde zejména o plicní hypertenzi a chlopňové defekty. Souvislost mezi užíváním anorektik a plicní hypertenzí byla poprvé zjištěna koncem šedesátých let. Tehdy současně se zavedením anorektika aminorexu nápadně vzrostl výskyt plicní hypertenze diagnostikované jako primární. Po stažení aminorexu z trhu o několik let později poklesl výskyt tohoto onemocnění zpět na běžnou úroveň. Nedávná epidemiologická studie ukázala, že novější anorektikum fenfluramin (a jeho stereoizomer dexfenfluramin) výrazně zvyšuje riziko vzniku plicní hypertenze. Jakým způsobem anorektika přispívají ke vzniku plicní hypertenze, není dosud jasné. Jednou z možností je zvýšení plazmatické koncentrace serotoninu, který působí u řady živočišných druhů plicní vazokonstrikci. Je však zřejmé, že i pokud se tento mechanizmus u lidí uplatňuje, není úplným vysvětlením vlivu anorektik na plicní cirkulaci. Anorektika depolarizují membránu hladkého svalu plicních cév tím, že potlačují aktivitu draslíkových kanálů. Depolarizace aktivuje napětím řízené vápníkové kanály, a tím zvyšuje intracelulární koncentraci vápenatých iontů, což je stimulem pro vazokonstrikci. Ta může být výrazná zejména při defektech mechanizmů působících proti vazokonstrikci, např. endoteliální produkce oxidu dusnatého (NO). Takové preexistující defekty by mohly být důvodem, proč plicní hypertenzí onemocní jen část pacientů užívajících anorektika.

        Klíčová slova: anorektika, aminorex, fenfluramin, plicní hypertenze.