Hydronefróza představuje rozšíření kalichopánvičkového systému postižené ledviny doprovázené různým stupněm atrofie renálního parenchymu. Cílem retrospektivní studie bylo zhodnocení výsledků léčby pacientů s vrozenou hydronefrózou. V období 1996 - 2001 bylo operováno 62 pacientů, z toho 44 chlapců a 18 dívek. 48 pacientů mělo hydronefrózu na podkladě subrenální obstrukce v důsledku kongenitální dysplazie pyeloureterálního přechodu a 14 pacientů hydronefrózu způsobenou obstrukcí pyeloureterálního přechodu aberantními vazivově cévními pruhy. Dva pacienti měli obstrukci oboustrannou. U všech pacientů autoři provedli resekční pyeloplastiku podle Andersona a Hynese, nález obstrukce vazivově cévními pruhy si vyžádal navíc transpozici aberantních cév mimo oblast pyeloureterálního přechodu.Uvšech pacientů bylo dosaženo zlepšení odtoku moči z ledviny bez známek obstrukce. U 4 pacientů byla zjištěna současná obstrukce PU přechodu a ureterovezikální junkce, u 3 pacientů bylo třeba ponechat zajišťující nefrostomii a v odstupu 3-4 týdnů provést resekci juxtavezikálního močovodu a jeho reimplantaci. Nález obstrukce pyeloureterálního přechodu nevylučuje současnou obstrukci ureterovezikální junkce, u takových pacientů se nevyvine typický dilatovaný obstrukční megaureter. V souboru nebyly zjištěny podstatné rozdíly mezi výsledky léčby obstrukční hydronefrózy na podkladě dysplazie pyeloureterální junkce a hydronefrózy z obstrukce aberantním vazivově cévním svazkem.

        Klíčová slova: hydronefróza, aberantní cévy, pyeloplastika, reimplantace ureteru