Souhrn: Disociace již ve své historické definici u Pierra Janeta znamená rozštěpení proudu vědomí v reakci na traumatickou událost nebo v hypnóze. Disociace je tradičně chápána jako důležitý etiopatogenetický faktor psychických onemocnění a zároveň umožňuje pochopení a výklad některých psychopatologických fenoménů. Definitivně byl tento mechanismus použit k výkladu skupiny disociativních onemocnění, ale byl také potvrzen vliv disociace i u řady jiných psychiatrických onemocnění a zároveň s tím došlo k potvrzení existence disociativního kontinua od relativně normálních projevů disociace až po její patologické formy. Rovněž pak v případě deprese jsou známy některé souvislosti, které poukazují na komponenty disociace u depresivních pacientů, zvláště pak jde o disociaci vázanou na symptomy posttraumatické stresové poruchy, která bývá také dávána do souvislosti s farmakorezistencí u těchto pacientů. V předběžném výzkumu jsme provedli šetření souboru 22 pacientů s diagnózou rekurentní nebo bipolární deprese prostřednictvím DES a BDI-II a z tohoto souboru 11 pacientů bylo také dotazováno prostřednictvím SDQ-20. Psychická disociace měřená prostřednictvím DES skóre má median 9,48, což činí více než dvojnásobek ve srovnání s normální populací. Median BDI-II je 36,5, což poukazuje na těžkou depresi. Somatoformní disociace vyjádřená medianem SDQ-20 o hodnotě 28 vykazuje rovněž vyšší skóre blížící se k dolní hranici pro skóre disociativních onemocnění. Korelace mezi DES a BDI-II není významná, zatímco korelace mezi DES a SDQ-20, představuje velmi významnou korelaci mezi měřenými hodnotami psychické (DES) a somatoformní disociace (SDQ-20) a dosahuje hodnoty 0,9. Pro hodnotu BDI-II > 30 (n=16) byl median DES 16,58 a median BDI-II 40,25. Pro hodnotu BDI- II>40 (n=9) byl median DES roven 22,36 a median BDI-II 45. Zároveň s tíží deprese dochází tedy ke zvýšení disociace měřené prostřednictvím DES. Z celkového počtu celkem tři pacienti (13,6 %) pravděpodobně splňují kriteria pro disociativní onemocnění (DES>25), což řádově odpovídá poznatkům, podle kterých má přibližně 15 % všech psychiatrických pacientů disociativní onemocnění. Jejich léčba tak představuje významný klinický problém realizovatelný prostřednictvím speciálních diagnostických postupů a terapeutických metod, zvláště pak se zřetelem k riziku farmakorezistence u těchto pacientů.

        Klíčová slova: disociace, deprese, posttraumatická stresová porucha, farmakorezistence.