Benigní paroxysmální polohové vertigo (BPPV) je periferní závrať vyvolaná změnou polohy. V jeho patofyziologii se uplatňují krystalky uhličitanu vápenatého ektopicky dislokované v endolymfě polokruhových kanálků. Diagnóza je založena na typické anamneze a klinickém nálezu při Dix Hallpikově polohovém testu. Ani okulografické, ani ENG vyšetření není u této choroby rutinně prováděno. Zaměřili jsme se na zjištění podílu funkčních poruch vnitřního ucha u této diagnózy. Z 36 pacientů s polohovou závratí mělo 33 BPPV zadního kanálku. Z tohoto počtu mělo 19 sekundární formu a 14 idiopatické BPPV. Poruchu sluchu mělo 20 pacientů (66 %) – všichni pacienti s otosklerózou, Menièrovou chorobou, ale také 5 z 10 vyšetřených pacientů s idiopatickým BPPV. ENG nález svědčící pro hypofunkci laterálního kanálku stranově shodného s BPPV mělo 5 pacientů, z toho jeden s idiopatickým BPPV. ENG nález svědčící pro centrální vestibulocerebelární lézi měli 3 pacienti, všichni s recidivujícím polohovým vertigem nezjištěné etiologie charakteru BPPV. Poruchy funkce vnitřního ucha jsou častým nálezem nejen u sekundárního BPPV (17 z 19 pacientů 89 %), ale i u idiopatické formy (6 ze 14 pacientů – 43 %). Pro idiopatické BPPV s poruchami vnitřního ucha nejasné etiologie a nedetekovatelné při běžném vyšetření navrhujeme termín kryptogenní BPPV.

        Klíčová slova: závrať, polohová závrať, benigní paroxysmální polohové vertigo, poruchy sluchu, oční pohyby, elektronystagmografie, audiometrie