Tyroxin a trijodtyronin (T4 a T3) jsou klíčovými působky pro zdárný morfologický i funkční vývoj centrální nervové soustavy v období nitroděložním a postnatálním. Současné embryologické znalosti stratifikují vývoj mozkových struktur do časových pásem a návazností, takže je známo, v kterém týdnu těhotenství se ten který úsek formuje. Souvislost mezi dostupností T3 v jádrech neuronů a buněk glie ve správném čase a ve správném množství a naplněním sekvence vývoje esenciálních struktur mozku je dnes již jasně prokázána. Jsou také známé mechanismy, kterými je regulován transport mateřského T4 k buňkám embrya a plodu a následná sofistikovaná role dejodáz, usměrňujících velmi citlivě lokální výrobu T3. Tyto cílové roviny však vyžadují, aby správně fungovala štítná žláza matky, a to především v prvé polovině těhotenství. Poptávka po jodu během těhotenství je vysoká. Po narození, kdy vývoj CNS pokračuje, ale dítě je odkázáno na vlastní tvorbu T4 i T3, potřeba trvalého přívodu jodu pochopitelně trvá. Adaptační výkon natrium - jodidového symportéru (NIS) v tyreocytech kojících matek se více než zdvojnásobuje. Péče o správnou funkci štítné žlázy je nutná nejen u žen fertilního věku, nicméně tíže dopadu hypotyroxinémie právě u nich je nejvyšší a pro dítě nenapravitelná.

        Klíčová slova: etapy CNS vývoje, úloha T3, transplacentární transport T4, dejodázy, hormonogeneze plodu, doporučení pro praxi