V této práci jsme 1) testovali vhodnost laboratorního potkana pro experimentální modelování bifázické ventilační odpovědi na protrahovanou hypoxii a současně 2) ověřovali význam hypoxií vyvolaného zvětšení funkční reziduální kapacity plic (FRC) pro druhotný pokles ventilace. Ventilační odpověď na tři různé stupně hypoxie (16, 12, 10 % O2 v N2) jsme spolu se změnami FRC stanovovali u 10 samců laboratorního potkana kmene Wistar anestezovaných Thiopentalem (50 mg/kg i.p.). Dechový objem (VT), frekvenci dýchání (f) a minutovou ventilaci (V ˙ E) jsme měřili pletyzmograficky vždy po dobu 35 minut. Mezi 10. a 25. minutou zvířata vdechovala příslušnou hypoxickou směs. FRC jsme stanovovali v 5. a 20. minutě pokusu, tedy při kontrolním dýchání a v desáté minutě dýchání hypoxické směsi. Vdechování 12% a 10% O2 v N2 vyvolalo u našich zvířat bifázickou ventilační odpověď na hypoxii. Při dýchání 12% O2 ventilace nejprve stoupla na 220 % a poté se ustálila na 196 % kontrolní hodnoty, při dýchání 10% O2 dosáhla maximální ventilace 247 % kontrolní ventilace, aby pak klesla na 221 %. FRC se při hypoxii zvětšovala tím více, čím výraznější byla hypoxie. Individuální poklesy ventilace během protrahované hypoxie nekorelovaly se zvětšením FRC vyvolaným hypoxií. Zjištěné změny ventilace při protra- hované hypoxii i jejich časový průběh ukazují, že laboratorní potkan je vhodným zvířetem pro modelování bifázické ventilační odpovědi na hypoxii.

        Klíčová slova: hypoxie, bifázická ventilační odpověď, laboratorní potkan