Období posledních let bylo obdobím častého vysílání českých vojáků k plnění úkolů v zahraničí. V letech 2001–2003 se jednalo o více než 4000 osob. Přičemž každé takovéto působení je spjato se zvýšeným rizikem poškození zdraví, včetně rizika vzniku infekčního onemocnění. Proto je velký důraz kladen na prevenci. V textu se autoři zaměřili na preventivní protiepidemická opatření prováděná u vojáků Armády České republiky před odjezdem do zahraničí a po návratu do vlasti. Každý voják před vysláním do zahraniční mise absolvuje odborné vyšetření na oddělení nemocí z povolání vojenské nemocnice, které má zajistit, že nedojde k nasazení osoby s poškozeným zdravím. Rovněž po návratu je každý voják podroben odbornému vyšetření, které má odhalit eventuální infekční onemocnění. Rozsah vyšetření se liší podle toho, kde příslušné osoby působily. Jestliže se jedná o epidemiologicky rizikové oblasti, jakými jsou například Afghánistán nebo Irák, je výrazně rozšířeno laboratorní vyšetření s důrazem na sérologickou diagnostiku infekčních nemocí. Významným bodem prevence infekčních chorob je očkování osob před výjezdem k zahraničnímu nasazení. Jeho rozsah a spektrum se v průběhu let vyvíjely a v současné době se v rámci standardního očkování setkáme s vakcinací proti tetanu, virovým hepatitidám typu A a B, břišnímu tyfu, menigokokové meningitidě typu A + C a poliomyelitidě. Vakcinační schéma doplňujeme podle aktuálních doporučení a rizik. Vojáci pak mohou být dále očkováni proti chorobám jako jsou například chřipka nebo vzteklina. Prevence infekčních nemocí, jak je v článku popsána, představuje problematiku cestovní medicíny aplikovanou do vojenského prostředí.

        Klíčová slova: prevence – import nákaz – očkování – zahraniční mise – Armáda České republiky.