Souhrn: V článku je zdůrazněn a ve stručnosti rekapitulován podíl a originalita českého neuroontogenetického výzkumu a vývojové fyziologie z padesátých, šedesátých a pozdějších let minulého století na vznik dnes tolik zdůrazňované vývojové genezi některých duševních poruch. V modelových pokusech byl vesměs negativně ovlivňován vývoj organismu, a to zásahy, které imitovaly rizikové stavy u lidských novorozenců (hypoxie, ischemie, malnutrice, vývojová retardace vyvolaná např. standardem poškozením CNS, předčasným odstavem atd., atd.). Retardace vývoje se totiž projevila, a to velmi výrazným způsobem, retardací a porušeným vývojem CNS. Byly sledovány nejrůznější morfologické, biochemické a funkční parametry. Byla prokázána zpomalená neuronální migrace, synaptogeneze, úbytek obsahu DNK, RNK, proteinů i jednotlivých aminových kyselin. Dále byly prokázány změny a deviace v aktivitách nejrůznějších enzymů, byl zaznamenán pokles aerobiosy atd., a to vše navíc v různém rozsahu ve vztahu k jednotlivým oddílům CNS, stáří organismu a charakteru zásahu. Byla průkazně zhoršena činnost CNS, a to v tak komplexních funkcích jako je učení, paměť, explorace, mateřské chování, adaptabilita, včetně změn motoriky atd. Byly popsány výrazné změny v dozrávání evokovaných potenciálů a celkového EEG. Výrazné biochemické i morfologické změny byly detekovány v limbickém systému, v hipokampu a hypotalamu. Poprvé byl popsán transfér zhoršených (takto vyvolaných) funkcí CNS na potomky. Byl posuzován možný význam absence nebo nedostatečnosti polyénových mastných kyselin (n-3) u rizikových stavů na vývoj mozku a jeho funkcí.

        Klíčová slova: rizikový novorozenec, maturace CNS, geneze duševních poruch.