Existuje těsná souvislost mezi poruchami funkce štítné žlázy a psychickými poruchami. Na jedné straně bylo zjištěno, že terapeutický účinek antidepresiv je závislý na funkčním stavu štítné žlázy a že současné podávání tyreoidálních hormonů zejména trijodtyroninu s antidepresivy urychluje jejich léčebný účinek a potlačuje k nim rezistenci. Na druhé straně bylo prokázáno, že antidepresiva ovlivňují hypotalamo-hypofyzárně-tyreoidální (HPT) osu, zejména snižují sérovou hladinu tyroxinu. Čím je větší pokles tyroxinu po antidepresivu, tím je antidepresivum účinnější. Předpokládá se, že ovlivnění HPT osy antidepresivy je způsobeno jejich interferencí s noradrenergními a serotoninergními systémy. Antidepresiva mohou také ovlivňovat různé stupně biosyntézy tyreoidálních hormonů, dejodázy, tyreoidální peroxidázu, mohou tvořit komplexy s jódem. Je třeba brát v úvahu, že antidepresivní léčba je dlouhodobá, a je tudíž potřeba při současném podpůrném podávání tyreoidálních hormonů zejména trijodotyroninu monitorovat senzitivní metodou TSH, aby nedošlo k tyreotoxickému efektu. V budoucnu bude nutno dále blíže objasnit mechanismy vlivu tyreoidálních hormonů na psychiku člověka. Možnost potlačení deprese podáváním estrogenů je omezena především na skupinu premenopauzálních nebo postmenopauzálních žen. Estrogeny i u zdravých postmenopauzálních žen zlepšují náladu, kognitivitu, prodlužují nástup demence u žen s Alzheimerovou chorobou, a navíc potlačují osteoporózu a omezují kardiovaskulární one- mocnění. Mechanismus účinku estrogenů jako antidepresiv dosud není jasný.

        Klíčová slova: tyreoidální hormony, estrogeny, deprese, fluoxetin.