Počet pacientů po těžkém poškození mozku stále stoupá, zejména z důvodů rostoucího počtu dopravních prostředků a obliby rizikových sportů v rámci volného času. Pacienti by po ukončení akutní zdravotní péče měli dosáhnout optimální kvalitu života. Tento požadavek je závažný i z eticko-zdravotně politických důvodů. Právě pro funkční zlepšení u těchto přežívajících těžce postižených pacientů je rozhodující, aby rehabilitace byla zahájena již během akutní fáze hospitalizace a byla prováděna s kontinuitou k rodinné, sociální a profesionální reintegraci. Cílem studie je posouzení funkčního výstupu 48 pacientů po těžkém traumatu mozku (Glasgow Coma Scale GCS < 8 bodů po nejméně 24 hodin), kteří absolvovali včasnou multisenzoricky orientovanou neurorehabilitaci. Včasná rehabilitace byla zahájena během akutní fáze onemocnění na odděleních intenzivní péče. Délka včasné neurorehabilitace na oddělení byla v průměru 18 dnů (4–78 dnů). Více než 90 % pacientů bylo přeloženo na lůžkové oddělení neurorehabilitace. Hospitalizace na těchto odděleních trvala v průměru 3 měsíce. Výsledky této studie souhrnem ukazují vysokou míru úspěšnosti včasné neurorehabilitace, která již začíná ve fázi akutního onemocnění. Polovina pacientů je v soběstačnosti při propuštění klasifikována jako nezávislá. Rok po traumatu je to již většina pacientů, kteří dosáhli vysoké míry nezávislosti v aktivitách denního života. Přes tyto pozitivní výsledky jsme byli také jeden rok po traumatu mozku konfrontováni u pacientů s různými perzistujícími deficity, nejen senzomotorických funkcí, ale také poruch chování a komunikace. Zlepšení těchto funkcí je pro dosažení vyšší míry profesionální reintegrace nesmírně důležité. Méně než 50 % pacientů bylo během prvního roku po traumatu schopno vrátit se do práce.

        Klíčová slova: těžké traumatické poškození mozku, včasná rehabilitace, výsledná funkční kapacita