Aberantní inervace okohybných svalů představují svéráznou skupinu klinických jednotek, jejichž společným znakem je anomální zásobení okohybných svalů nervovými vlákny, která jim původně nejsou určena. Většina těchto anomálií vzniká v embryonálním období lézí na úrovni jader hlavových nervů nebo periferních vláken. Kongenitální aberace postihují nejčastěji n. VI., méně n. III. a raritně n. IV. Získané afekce jsou nejčastější u n. III. Anomální inervační konexe mají vazby nejen na svaly okohybné, ale i žvýkací a svaly horního víčka. Klinicky se projevují jako víčkové a obličejové synkinéze. Mezi aberantní inervace, které nemají jednotné názvosloví, se řadí podle novější klasifikace tyto klinické jednotky: Duanův syndrom, synergická divergence, double-elevator palsy, misdirection syndrom, Marcus Gunnův fenomén, některé formy kongenitálního fibrózního syndromu, trigemino-abducens synkinéza, pseudohyperfunkce dolního šikmého svalu, syndrom krokodýlích slz a aberantní afekce n. III. Autoři popisují průběh, možnou etiologii těchto anomálií a na vlastním pozorování prezentují klinické případy, které se dají vysvětlit těmito mechanismy.

        Klíčová slova: kongenitální a získané aberantní inervace, aplazie jader okohybných nervů, víčkové synkinéze, faciální synkinéze