Metody digestivní endoskopie patří mezi diagnostický standard nádorů zažívacího traktu. Klasickou metodou je endoskopické vyšetření horní a dolní části traktu, umožňující pod kontrolou zraku identifikovat léze, které mění charakter stavby sliznice dutých orgánů, anebo vedou ke změnám např. barvy slizničních okrsků. Z těchto míst je možno odebrat cílené odběry s cílem posoudit charakter léze a napomoci v diferenciální diagnostice. Podobně vyšetření pankreatobiliárního systému (ERCP) hodnotí hrubší změny morfologie vývodných systémů. Cílem je ovšem najít diagnostické metody, odhalující již časná stádia nemoci, tj. tzv. minimálně změny v architektonice nebo biochemické skladbě, v úrovni vyšetřené sliznice. Mezi tyto metody patří endoskopická sonografie, doplněná o cílenou biopsii. Vyšetření umožňuje zobrazit jednotlivé vrstvy stěny např. jícnu, žaludku nebo střeva. Nepravidelné rozložení vrstev pak je známkou nitrostěnně probíhajícího procesu. Mezi nové metody, zpřesňujících diagnostiku slizničních lézí, patří endo- skopická autofluorescence a optická koherentní tomografie (OCT). Zvláště OCT se zdá být nadějným přínosem v diagnostice dysplazií a časných nádorových změn jícnu, žaludku a střeva.

        Klíčová slova: Endoskopie - Endoskopická sonografie - Autofluorescence - Endoskopická optická koherentní tomografie