Spektrální analýza variability srdeční frekvence je neinvazivní metoda, pro kterou se hledá stále širší klinické využití. S pomocí této metody lze nepřímo monitorovat sympaticko-parasympatickou modulaci srdeční frekvenci. Cílem této práce bylo zjistit, zda je variabilita srdeční frekvence u pacientů se subklinickou hypotyreózou narušena stejně jako u osob s manifestní poruchou, kdy bylo prokázáno snížení celkové variability srdeční frekvence, snížení vlivu parasympatiku vleže i vstoje a relativní i absolutní zvýšení vlivu sympatiku, s normalizací všech parametrů po navození eutyreózy. Vyšetřili jsme 23 žen se subklinickou hypotyreózou s hodnotou TSH mezi 4, 5 a 10 mU/1, jejíž nejčastější příčinou byla chronická autoimunitní tyreoiditida (83 %). Jako kontrolní jsme použili soubor 23 zdravých žen, které neměly v anamnéze onemocnění štítné žlázy. V poloze vleže byl u pacientů se subklinickou hypotyreózou zjištěn snížený celkový spektrální výkon a také snížení nízkofrekvenční komponenty LF (low frequency power - výkon v nízkofrekvenční oblasti spektra) odpovídající vlivu sympatiku. V poloze vstoje nebyly zjištěny statisticky významné rozdíly ve variabilitě srdeční frekvence ve srovnání se zdravými kontrolami, což řadí tuto funkci k dalším, které nejsou při posunu TSH do intervalu 4, 2-10 mU/1 narušeny.

        Klíčová slova: autonomní regulace, subklinická hypotyreóza, variabilita srdeční frekvence (HRV).