V současnosti je zřejmá tendence pro vývoj nových neoperačních metod terapie nodozit štítné žlázy. Tyto nové metodiky je možné rozdělit do dvou skupin: 1. metody využívající termální efekt (kryoterapie a hypertermie) a 2. metody využívající chemické působení (etanol perkutánně, tetracyklinové a hydroxypoliektosy-dodekanové injekce). Použití kyseliny octové (KO) a mléčné (KM) v léčbě tyreoidálních nodozit doposud popsáno nebylo. Cílem prezentované studie je posouzení makro- a mikroskopických změn tkáně štítné žlázy u potkana kmene Wistar po jednorázové injekci KO nebo KM. Změny byly zaznamenány při různých koncentracích obou kyselin a posouzeno bylo též ovlivnění funkce nervus recurrens. Samci kmene Wistar byli rozděleni do dvou skupin po 50 jedincích (skupina A a B). Potkani každé skupiny byli dále rozděleni do podskupin po 5 jedincích. V každé podskupině byl jednorázově injikován roztok KO nebo KM do pravého laloku štítné žlázy (v koncentracích od 2,5 % do 80 %). Po 4 týdnech byla tkáň štítné žlázy excidována a posouzena makro- a mikroskopicky. Funkce hlasových vazů byla posouzena před injekcí kyseliny a před excizí tyreoidální tkáně. Makroskopicky byla v místě injekce patrná atrofie, jizva nebo zmenšení celkového objemu laloku. U laloků, které nepodlehly atrofii a byly histologicky vyšetřeny, byly nalezeny: nekróza, fibróza, hemoragie, depozita hemosiderinu, lymfocytární infiltrace a změny velikosti a tvaru folikulů. Naše výsledky ukazují, že KO a KM v různých koncentracích způsobují po injekci do tkáně štítné žlázy různá poškození. Minimální koncentrace KO a KM, které způsobují letální změny tyreoidální tkáně potkana Wistar jsou 20 %, respektive 10 %.Koncentrace 40 %, respektive 50 % a koncentrace vyšší mohou způsobit poškození tkání v blízkosti štítné žlázy.

        Klíčová slova: kyselina octová - kyselina mléčná - struma nodosa - perkutánní injekce