Vývoj jakéhokoli vědního oboru, jeho aktuálního stavu vědění i aplikovaných dovedností je děj dynamický, skládající se z jednotlivých událostí. Zkušenosti, pozorování a objevy se vynořují a zanořují v čase, aby buď přetrvaly, nebo byly zcela zapomenuty či znovu objeveny.Pouze určitý dosažený stupeň vývoje lidské společnosti a jejího vědění však umožňuje, aby se tyto jednotlivosti poskládaly jako kamínky do mozaiky a byly skloubeny v novou kvalitu. Kardiopulmonální resuscitace prodělala v posledních desetiletích bouřlivý vývoj a tento proces pokračuje i nadále. Zasahuje do naprosté většiny medicínských oborů a její součást – základní podpora životních funkcí – je dokonce vyučována ve společnosti a denně prováděna laiky a širokou veřejností. To všechno by nebylo možné bez zásadních poznatků a odpovídajícího rozvoje v lékařských vědách, metodologii vědeckého poznání a pokroku ve výměně informací. Zároveň však v tomto procesu sehrály významnou úlohu myšlenky a práce minulosti, které v následném vývoji ovlivňovaly myšlení jednotlivců i generací. Tento článek podává přehled vývoje oživovacích metod a pokusů od prehistorie po 17. století a zmiňuje některé myšlenky, osobnosti, události a skutečnosti, které v tomto období zasahovaly do vývoje umění resuscitace. Text je součástí práce obsahující další články věnované následnému vývoji resuscitace v osmnáctém (Historie resuscitace II.), devatenáctém (Historie resuscitace III.) a dvacátém století (Historie resuscitace IV).

        Klíčová slova: historie – resuscitace – vývoj – život – smrt – tracheotomie - umělá ventilace – prehistorie – Egypt – bible – antika – Galenos – středověk – arabská medicína – renesance – Vesalius – sedmnácté století – Harvey