Bylo vyšetřeno 54 vzorků mozkomíšního moku (CSF) u pacientů s neuroborreliózou. Při členění podle akutnos - ti onemocnění se jednalo o 41 případů časné formy a 13 pozdních forem infekce (7 případů chronického postižení CNS, 6 případů postižení PNS). Bylo provedeno základní biochemické a cytologické vyšetření a dále vyšetření imunoglobulinů, zánětlivých reaktantů, ukazatelů komprese a tkáňové destrukce, komplementu a inhibitorů proteinas. Kontrolní skupinu tvořilo 464 vzorků likvoru od pacientů s normálním cytologickým a biochemickým nálezem. Nálezy u pozdních, chronických forem ve srovnání s časnými, akutními fázemi onemocnění vykazují nižší hodnoty zejména v počtu buněk s nejčastějším cytologickým nálezem monocytární oligocytózy, tedy nespecifické pozdně zánětlivé fáze. V proteinogramu u pozdní neuroborreliózy lze pozorovat nižší průměrné hodnoty zánět- livých markerů, na rozdíl od akutních forem není tak patrná elevace C3 složky komplementu. Naopak u vysokého procenta případů pozdní infekce dochází k elevaci IgA, a zejména jeho kvocientu, v případě chronického posti- žení CNS ve 100 % případů. Nejčastěji je u chronických forem intratekální syntéza ve t řídě IgG. Avšak u necelé čtvrtiny chronických forem neuroborreliózy lze nalézt i.t. syntézu IgM. Tento nález je v souladu s hypotézou o možném přetrvávání protilátkové tvorby ve třídě IgM v likvoru i v chronické fázi.

        Klíčová slova: mozkomíšní mok, neuroborrelióza.