Akutní a chronické formy neuroborreliózy –
likvorová diferenciální diagnostika
Sobek O., Adam P., Táborský L., Průcha M., Veselá B.
Laboratoř pro likvorologii a neuroimunologii OKBHI, Nemocnice Na Homolce, Praha |
|
Souhrn:
Bylo vyšetřeno 54 vzorků mozkomíšního moku (CSF) u pacientů s neuroborreliózou. Při členění podle akutnos -
ti onemocnění se jednalo o 41 případů časné formy a 13 pozdních forem infekce (7 případů chronického postižení
CNS, 6 případů postižení PNS).
Bylo provedeno základní biochemické a cytologické vyšetření a dále vyšetření imunoglobulinů, zánětlivých
reaktantů, ukazatelů komprese a tkáňové destrukce, komplementu a inhibitorů proteinas. Kontrolní skupinu
tvořilo 464 vzorků likvoru od pacientů s normálním cytologickým a biochemickým nálezem.
Nálezy u pozdních, chronických forem ve srovnání s časnými, akutními fázemi onemocnění vykazují nižší
hodnoty zejména v počtu buněk s nejčastějším cytologickým nálezem monocytární oligocytózy, tedy nespecifické
pozdně zánětlivé fáze. V proteinogramu u pozdní neuroborreliózy lze pozorovat nižší průměrné hodnoty zánět-
livých markerů, na rozdíl od akutních forem není tak patrná elevace C3 složky komplementu. Naopak u vysokého
procenta případů pozdní infekce dochází k elevaci IgA, a zejména jeho kvocientu, v případě chronického posti-
žení CNS ve 100 % případů. Nejčastěji je u chronických forem intratekální syntéza ve t řídě IgG. Avšak u necelé
čtvrtiny chronických forem neuroborreliózy lze nalézt i.t. syntézu IgM. Tento nález je v souladu s hypotézou
o možném přetrvávání protilátkové tvorby ve třídě IgM v likvoru i v chronické fázi.
Klíčová slova:
mozkomíšní mok, neuroborrelióza.
|