Intrauterinní diagnostika doznala v průběhu desetiletí výrazný pokrok ve smyslu snížení invazivity do organis- mu pacientky. Současně s rozvojem kyretáže děložní du- tiny v 19. století dochází k rozvoji hysteroskopické dia- gnostiky. Rozmach hysteroskopie nastává ve 20. století s novými technickými inovacemi. V polovině 20. století jsou do běžné gynekologické praxe zavedeny bioptické sukční kanyly k odběru vzorků z děložní dutiny, výkony jsou prováděny ambulantně, v místním znecitlivění. Od- borné práce prokazují 100% senzitivitu při intrauterinní diagnostice v případě kombinované metody – hysterosko - pie a biopsie. Od 90. let 20. století jsou k diagnostice využívány optiky s průměrem 3 mm, které umožňují kom- fortní provedení hysteroskopického vyšetření s odběrem bioptického materiálu bez anestezie, případně s odběrem intrauterinního vzorku k cytologickému vyšetření. Mini- málně invazivní vyšetřovací endoskopické metody patří ve vyspělém systému zdravotnictví 21. století mezi stan- dardní diagnostické metody.

        Klíčová slova: hysteroskopie, transcervikální chirurgie, endometriální cytologie