Rh systém je řazen mezi klinicky nejvýznamnější systémy antigenů lidských krevních skupin. Jeho molekulárním podkladem jsou dva vysoce homologní geny (RHD a RHCE), lokalizované v těsné blízkosti a v opačné orientaci na prvním chromozomu (1p34-36). Produkty genů jsou dva proteiny, RhD a RhCcEe, které nesou Rh antigeny. RhD protein je nejimunogennějším antigenním komplexem membrány erytrocytu – stav RhD negativity je totiž charakterizován jeho úplnýmchyběním, proto imunitní systém osob s tímto fenotypem velice silně reaguje na kontakt s RhD pozitivními erytrocyty (častá tvorba protilátek při těhotenství nebo po transfuzi). Ostatní antigenní rozdíly (C+/-, c+/-, E+/-, e+/- aj.) představují na rozdíl od D+/- pouze rozdíl v jedné či několika málo aminokyselinách téhož proteinu, tudíž nemají tak velký imunogenní potenciál (1, 11). Detekce RhD antigenu je komplikována tím, že asi 1–2 % RhD pozitivních osob má RhD protein s atypickou expresí. Mezi těmito rozeznáváme prosté, kvantitativní zeslabení exprese (menší počet kopií proteinu) a variantní, kvalitativně odlišné proteiny. Podkladem prvního typu jsou mutace RHD genu s následnými aminokyselinovými substitucemi, které neovlivňují extramembranózní část proteinu (1, 11). Mutace a přestavby RHD genu u druhého typu, RhD variant, mění v různém rozsahu extramembranózní tvar proteinu, který představuje (z „pohledu monoklonálních protilátek“) soubor několika desítek D epitopů. Chybění jednoho nebo více těchto epitopů je jednak diagnostickým příznakem RhD variant a jednak má za následek, že osoby s RhD variantním fenotypem se mohou imunizovat při kontaktu s „normálním“ RhD proteinem – vytvářejí protilátky právě proti jim chybějícím epitopům. Podkladem RhD variant je tedy abnormální RHD gen, který se může sérologicky (= chyběním D epitopů) projevit jen pokud je na druhém z páru chromozomů alela pro RhD negativitu (1, 11).

        Klíčová slova: Rh systém, geny RHD a RHCE, proteiny RhD a RhCcEe, slabé a variantní RhD antigeny, D epitopy, varianta R0 Har