Transplantace jsou rutinní metodou léčby chronického i akutního selhání solidních orgánů. Změ- ny v léčebné strategii přinesly zlepšení přežívání orgánů i pacientů bezprostředně a v časném období po transplantaci. Střednědobé a dlouhodobé výsledky přežívání orgánů se zlepšily méně výrazně. Chronická dysfunkce a smrt jsou nejčastější příčiny ztráty transplantovaného orgánu po roce od transplantace. Chronická dysfunkce má imunologické a neimunologické příčiny. Význam- ným rizikovým faktorem je hyperlipidémie. Terapie musí být zahájena co nejdříve. Ohrožuje pacienty prognosticky více než normální populaci. Dietní, režimová opatření a optimalizace imu- nosuprese jsou nutnými terapeutickými kroky, které mají příznivý na celkovou prognózu. Velkým příslibem v transplantologii jsou statiny. Kromě působení na krevní lipidy je prokazován imuno- supresivní a antiproliferativní efekt, velmi příznivý pro prevenci transplantační vaskulopatie. Pravděpodobně jde o jejich skupinový účinek. Statiny v kombinaci s klasickými imunosupresivy snižují výskyt akutních rejekcí. Efekt na hladiny lipidů, četnost rejekcí a rozvoj vaskulopatie činí za statinů potenciální významné adjuvantní působky v transplantologii.

        Klíčová slova: Transplantace orgánů - Hyperlipidémie - Statiny.