Východisko. Složení kauzální antidotní terapie jedinců, zasažených organofosforovými insekticidy, není dosud přes znalost mechanizmu účinku těchto nox uspokojivě vyřešeno. Cílem práce je určit, který z běžně používaných či perspektivních reaktivátorů acetylcholinesterázy se z hlediska ochrany intoxikovaného jedince jeví jako nejúčin- nější. Metody a výsledky. V pokusech na bílých laboratorních potkanech byla stanovována reaktivační účinnost vybraných reaktivátorů acetylcholinesterázy (tzv. oximů) v ekvimolární dávce v místě toxického účinku organofos- forových insekticid (bránice, mozek) a srovnávána s jejich terapeutickým efektem při profylaktickém podání cestou stanovení účinné dávky oximu umožňující 24hodinové přežití potkanům, exponovaným supraletální dávce organo- fosforového insekticidu fosdrinu. Ze získaných výsledků vyplývá, že nebyl nalezen statisticky významný rozdíl v reaktivačním či terapeutickém účinku testovaných oximů vůči intoxikaci fosdrinem u potkana. Závěry. Perspektivní reaktivátory AChE z řady H oximů jsou stejně vhodné k terapii akutních otrav organofos- forovými insekticidy jako běžně používané oximy, i když nepředstavují statisticky významný vzestup účinnosti antidotní terapie jako v případě otrav vysoce toxickými organofosforovými sloučeninami.

        Klíčová slova: fosdrin, potkan, HI-6, BI-6, obidoxim, metoxim, pralidoxim, atropin.