Autoři krátce popisují základní fyzikální možnosti léčby neplodnosti (artefi ciální inseminaci a mimotělní oplodnění) a zaměřují se pak na roli psychoterapeuta v léčbě. Kromě přímého ovlivňování psychogenních neplodností je podle jejich názoru hlavním úkolem psychoterapeuta pomoc neplodným párům zvládnout emocionální stres doprovázející vyšetření a léčbu, racionálně zvážit alternativní řešení, případně unést fakt dlouhotrvající či defi nitivní bezdětnosti. Na základě přehledu dosavadních výzkumů přitom uvádějí doporučované psychoterapeutické postupy. Na závěr se pak souhrnně věnují několika etickým problémům vzniklým v souvislosti s moderními léčebnými postupy při asistované reprodukci.

        Klíčová slova: neplodnost, psychoterapie, metody.