Hlavním cílem bylo stanovení elektrofyziologických parametrů, které mohou mít význam pro efektivní radiofrekvenční ablace atrioventrikulárních přídatných drah. V souboru 66 pacientů bylo provedeno celkem 490 aplikací radiofrekvenčního proudu, z nichž 68 aplikací vedlo k úspěšnému přerušení přídatné dráhy. Ablace byly úspěšné u 65 pacientů (98,5 %). Potenciál přídatné dráhy byl u efektivních ablací přítomen v 19 případech ze 68 aplikací (28 %), zatímco u neefektivních ablací byl přítomen ve 13 případech ze 421 aplikací (3 %, p < 0,001). Stabilita elektrogramu byla přítomna u všech 68 efektivních ablací (100 %), zatímco u neefektivních ablací byl stabilní elektrogram přítomen jen ve 248 případech ze 323 aplikací (77 %, p < 0,001). Při nestabilním elektrogramu nebyla ablace efektivní ani v jednom případě. Interval V-delta byl významně delší u úspěšných ablací (16 ± 14,2 ms) než u neúspěšných ablací (3 ± 19,4 ms, p < 0,001). Ventrikuloatriální interval byl u úspěšných ablací významně kratší (57,5 ± 22,5 ms) než u neúspěšných ablací (74,5 ± 20,9 ms, p < 0,001). V 90 % aplikací byl ventrikuloatriální interval pod 70 ms. Z 10 hodnocených parametrů se ukázala přítomnost potenciálu přídatné dráhy, stabilita elektrogramu, interval V-delta (< 0) a krátký ventrikuloatriální interval (< 70 ms) jako významné parametry pro úspěšnou ablaci přídatných drah.

        Klíčová slova: Radiofrekvenční ablace - Přídatné dráhy - Elektrofyziologické parametry - Efektivita.