Pro léčbu chronické hepatitidy B máme k dispozici v současnosti dva preparáty – interferon alfa (IFN alfa) a lamivudin. Pravděpodobně v krátké době bude dostupný i adefovir dipivoxil. Standardem léčby nemocných s chronickou hepatitidou C je nyní pegylovaný interferon alfa a ribavirin. S chronickou hepatitidou B nebo C se u starších lidí setkáváme poměrně často. Proto musíme v praxi poměrně často řešit otázku, zda prospěch z možného efektu protivirové léčby převažuje nad potencionálními riziky terapie. To se samozřejmě netýká léčby chronické hepatitidy B lamivudinem nebo adefovir dipivoxilem, protože tyto preparáty jsou výborně tolerovány všemi pacienty. Problematická je pouze léčba IFN alfa, ať konvenčním, který se podává třikrát týdně, tak pegylovaným, který se aplikuje jednou týdně, a ribavirinem, která je provázena řadou nežádoucích účinků a může někdy vést i k vážným zdravotním problémům nebo dokonce k ohrožení života. Rozhodnutí o pevné horní věkové hranici pro léčbu IFN alfa je samozřejmě velmi obtížné a choulostivé. Proto se má posuzovat biologický a ne kalendářní věk nemocného. V praxi se však tato hranice pohybuje mezi 65–70 roky, už kvůli narůstající frekvenci výskytu kardiálních onemocnění s rostoucím věkem a možnosti jejich klinické manifestace v souvislosti s léčbou IFN alfa a ribavirinem.

        Klíčová slova: virová hepatitida B – virová hepatitida C – interferon alfa – pegylovaný interferon – ribavirin – lamivudin – adefovir dipivoxil – nežádoucí účinky léčby – léčba starších pacientů