V posledním desetiletí se rozšiřuje využívání sérových hladin karbohydrát-deficientního transferinu (CDT) jako vysoce specifického a citlivého ukazatele chronického alkoholizmu. Článek se zabývá vysvětlením fyziologického principu testu a vývojem laboratorních metodik stanovení CDT. Hodnocení současných možností měření hladin CDT se opírá o publikované práce i praktické zkušenosti autorky se třemi různými komerčními soupravami. Druhá část přehledného článku upozorňuje na některé dosud nevyjasněné otázky harmonizace užívaných metodik. Diskutuje široké možnosti využití CDT v klinické praxi, specificitu a senzitivitu CDT u různých souborů a ve srovnání s dosud užívanými klasickými testy jako např. GGT.

        Klíčová slova: alkoholizmus, karbohydrát-deficientní transferin, metodologie, klinické využití.