Cíl: Posoudit význam diagnosticko-terapeutické pars plana vitrektomie u pacientů s klinickými projevy endogenní uveitidy. Pacienti a metodika: V r. 1992–2000 byla provedena na Oční klinice VFN a 1. LF UK v Praze diagnosticko-terapeutická pars plana vitrektomie (DT PPV) u 62 očí 49 pacientů průměrného věku 45,4 let. Indikací k DT PPV byla uveitida neobvyklého klinického obrazu nebo špatně reagující na zavedenou léčbu, podezření na infekční nebo nádorovou etiologii. Na začátku PPV bylo odebráno 0,5–1,5 ml neředěného sklivce, který byl následně vyšetřen mikrobiologicky, imunologicky, eventuálně molekulárně. U 10 pacientů byla PPV provedena na obou očích, u 3 pacientů u tří očí byla provedena PPV dvakrát. Celkově jsme hodnotili 62 vzorků sklivce. Doba sledování pacientů byla 6–96 měsíců. Výsledky: Laboratorní vyšetření vzorku sklivce u 22 očí (35,4 %) podpořilo naší úvahu o infekční etiologii nitroočního zánětu,u 12 očí (19,3%) projevy nitroočního nádoru, u 6 očí (9,6 %) cévní nebo vitreoretinální patologii. U 22 očí (35,4 %) byly zjištěny nespecifické zánětlivé změny. U 16 očí jsme aplikovali lék do sklivcového prostoru. Během sledovací doby jsme zaznamenali výraznější pozdní komplikace v souvislosti s DT PPV u 18 očí (29,0 %). Zraková ostrost o dva řádky a více Snellenových optotypů se zlepšila u 43 očí (69,3 %), zůstala nezměněna u 11 (17,7 %) očí. Zhoršení zraku jsme pozorovali u 8 očí, tj. ve 12,9 %. Závěr: Na základě těchto zkušeností se domníváme, že DT PPV je indikovaná u pacientů s uveitidou k upřesnění diagnózy nitroočního zánětu nebo maskujícího syndromu. DT PPV je zároveň i léčebným postupem komplikací spojených s těžkou formou zánětu a umožňuje zachovat centrální zrakovou ostrost (CZO).

        Klíčová slova: endogenní uveitida, diagnosticko-terapeutická pars plana vitrektomie, sklivec, laboratorní vyšetření, vizus, pozdní komplikace