Poruchy funkce příštítných tělísek
u nemocných v pravidelném dialyzačním
léčení a po transplantaci ledviny
Sotorník I., Bubeníček P., 1Adamec M., 2Karasová L., 4Povýšil C., 3Skibová J.
Klinika nefrologie IKEM, Praha 1Klinika transplantační chirurgie IKEM, Praha 2Laboratoř metabolických metod IKEM, Praha 3Pracoviště lékařské statistiky IKEM, Praha 4Patologicko-anatomický ústav 1. LF UK, Praha |
|
Souhrn:
Východisko. Dysfunkce příštítných tělísek je rozhodující poruchou ve spektru renální osteopatie, vyskytuje se po
transplantaci ledviny a někdy po paratyreoidektomii. V souboru sledovaných nemocných je míněna ve smyslu plus
i minus.
Metody a výsledky. Paratyreoidektomie jako primooperace byla provedena u 179 nemocných pro všechny typy
hyperparatyreóz, ze 70 % pro sekundární typ jevící se jako nejzávažnější. Současné hodnocení bylo zaměřeno na
pooperační hodnoty parathormonu u třech skupin nemocných (n=92). 1. skupina s autoimplantáty příštítných tělísek
po totální paratyreoidektomii, 2. skupina po parciální ev. subtotální operaci, 3. skupina po autologní implantaci
kryokonzervovaných příštítných tělísek u závažných hypoparatyreóz. 1. skupina (32 dialyzovaných a 9 nedialyzovaných
nemocných): 228,9 vs 85,9 pg/ml, ns, hypofunkce v 50 %, resp. v 33 %, afunkce ve 12,5 % dialyzovaných,
u nedialyzovaných nezjištěna. 2. skupina (25 dialyzovaných a 24 nedialyzovaných nemocných): 603,3 vs
169,8 pg/ml (p=0,01), hypofunkce v 16, resp. 8 %, afunkce nezjištěna. Kompletní 1. a 2. skupina nemocných:
197,5 vs 382,3 pg/ml (p=0,0016). Dialyzovaní těchto skupin: 228,9 vs 603,3 pg/ml (p=0,007), nedialyzovaní: 85,9 vs
169,8 pg/ml, ns. 3. skupina (15 dialyzovaných nemocných): 63%hypofunkce a afunkce ve 40 %. Tato skupina (63,0
pg/ml) vs 1. a 2. skupina dialyzovaných (p=0,031, resp. p=0,0004). Jsou uvedeny základní laboratorní nálezy před
operacemi pro terciární hyperparatyreózu.
Závěry. Po totální paratyreoidektomii s autoimplantací příštítných tělísek je parathormon přijatelný pro dialyzované
i nedialyzované nemocné. Parciální paratyreoidektomie brání vzniku hypoparatyreózy, je však riziková z recidivy
hyperparatyreózy. Kryokonzervovaná autologní příštítná tělíska dosahují nižšího parathormonu než autoimplantáty
„čerstvé“ tkáně příštítných tělísek. Paratyreoidektomie může být indikována po úspěšné transplantaci ledviny.
Klíčová slova:
parathormon, hyperparatyreóza, hemodialýza, transplantace ledviny, paratyreoidektomie, hypoparatyreóza,
implantace příštítných tělísek.
|