Exogenní alergická alveolitida (EAA) patří do rodiny intersticiálních plicních nemocí a rozvíjí se po opakované inhalační expozici některým antigenům. Nejznámější, nejlépe popsané a relativně nejčastější formy EAA jsou farmářská plíce a holubářská plíce. Choroba může probíhat akutně, subakutně a chronicky. Patogeneticky v časných fázích onemocnění (několik hodin po expozici) dominuje poškození imunokomplexy a látkami uvolněnými z aktivovaných neutrofilů. U subakutní a chronické EAA hraje hlavní roli opožděný typ přecitlivělosti zprostředkovaný T lymfocyty. Dosud nebyla vytvořena celosvětově platná kritéria, která by usnadnila stanovení diagnózy EAA. Podstatné je na onemocnění myslet a nepodceňovat sociální a pracovní anamnézu. Neexistuje žádný jednoznačný klinický, radiologický, laboratorní, funkční ani histopatologický obraz, který by byl pro diagnózu EAA dostatečně specifický a senzitivní. V léčbě onemocnění se uplatňuje na prvním místě přerušení expozice inhalačnímu antigenu, v řadě případů je pro závažnost plic-ního postižení nevyhnutelné přistoupit k léčbě kortikosteroidy. Akutní forma onemocnění u chovatelů holubů má spíše dobrou prognózu. Pokud ovšem dojde k rozvoji chronické progredující formy onemocnění, je prognóza nemocných špatná.

        Klíčová slova: exogenní alergická alveolitida, intersticiální plicní procesy, farmářská plíce, holubářská plíce.