Souhrn: Práce je pokusem o teoretický výklad spočívající na úvaze, že farmakologické účinky alkoholu mohou pomoci pochopit důsledky rozdílu v mechanismu účinku antidepresiv typu RUI (inhibitory zpětného vychytávání monoaminů) a tianeptinu, který zpětné vychytávání serotoninu zvyšuje. Alkohol podobně jako reserpin vede k vyplavení serotoninu do synaptické štěrbiny a k jeho rychlé degradaci. Jeho dlouhodobý vysoký konzum může vést k chronickému defi citu serotoninu a k „farmakogenní“ depresi, zhoršované chronickým stresem, ke kterému vede sociální a ekonomická degradace alkoholika. RUI zvýší akutně koncentraci serotoninu v synaptické štěrbině, serotonin sám však nesnižuje aktivaci hypotalamo-hypofyzárně-nadledvinkové osy. K antidepresivnímu účinku RUI dochází teprve díky dějům za receptorem, kde konečným článkem je aktivace neuroplasticity a náprava strukturálních defektů hipokampu a dalších oblastí mozku. Tianeptin koncentraci serotoninu v synaptické štěrbině nezvýší a uchrání ho před enzymatickou degradací. Zabrání škodlivému účinku stresu na dendrity a hipokampus, čímž v tomto konečném článku vede k podobnému antidepresivnímu účinku jako RUI. Terapeutická účinnost některých RUI při závislosti na alkoholu souvisí pravděpodobně s prvním krokem jejich farmakologickému účinku, tj. se zvýšením koncentrace serotoninu v synaptické štěrbině, čímž simulují akutní efekt alkoholu. Chybění průkazu terapeutické účinnosti tianeptinu v této indikaci lze vysvětlit tím, že tianeptin koncentraci serotoninu v synaptické štěrbině nezvyšuje. Na druhé straně je však zvýšení zpětného vychytávání serotoninu tianeptinem pravděpodobně výhodnější než jeho inhibice při léčbě depresí u nemocných závislých na alkoholu.

        Klíčová slova: alkohol, serotonin, deprese, SSRI, tianeptin.