Hyperperfuzní syndrom je stav, kdy krevní průtok převyšuje metabolické nároky mozkové tkáně. Může doprovázet různá neurochirurgická onemocnění a jejich léčbu (převážně v oblasti cévní neurochirurgie) a projevovat se širokou klinickou symptomatikou. Ačkoliv existují mnohé definice, přesná patofyziologie hyperperfuzního syndromu zůstává stále neznámá. Bez ohledu na vyvolávající příčinu je doprovázen charakteristickými patofyziologickými stavy (arteriální hypertenze, vazodilatace, porucha hematoencefalické bariéry a následný rozvoj edému). Patologicko-anatomickým korelátem je subkortikální edém a drobné hemoragie, nezřídka se však jedná o patofyziologické změny bez organické odezvy. Nejčastěji se setkáváme s hyperperfuzním syndromem po karotické endarterektomii, jehož nejzávažnější komplikací je intracerebrální hemoragie. Přes typické klinické symptomy a rizikové faktory postendarterektomického hyperperfuzního syndromu zůstává v klinické praxi obtížné rozlišit hyperperfuzi od tromboembolie. Po zavedení metod umožňujících posouzení mozkové perfuze se stala diagnostika jednoznačnou, léčba však zůstává empirickou. Problematika je dokumentována výskytem hyperperfuzního syndromu odlišné etiologie u dvou nemocných, který se projevil rozdílnými klinickými symptomy. První pozorování je typickým příkladem postendarterektomického hyperperfuzního syndromu manifestujícího se epileptickými paroxysmy. Druhá kazuistika popisuje přechodnou zrakovou poruchu na podkladě hyperperfuze okcipitálních laloků po embolizaci mozečkové arteriovenózní malformace. Zatímco hyperperfuzní syndrom po karotické endarterektomii je známou komplikací s incidencí 0,3–1,2 %, jeho výskyt po endovaskulárních embolizačních výkonech je popisován zřídka.

        Klíčová slova: hyperperfuzní syndrom, karotická endarterektomie, intracerebrální hemoragie, embolizace arteriovenózní malformace, epileptický paroxysmus, porucha vizu