Plicní hypertenze je syndrom charakterizovaný zvýšením středního tlaku v plicnici nad 25 mm Hg v klidu nebo nad 30 mm Hg při zátěži. Projevy plicní hypertenze jsou nespecifické, často jsou maskovány projevy základního onemocnění, které je příčinou plicní hypertenze. Proto také diagnostika není snadná a plicní hypertenze je nezřídka rozpoznána až v okamžiku, kdy je tlak v plicnici obtížně terapeuticky ovlivnitelný. V případě sekundární plicní hypertenze je cílem léčby ovlivnit základní onemocnění. U nemocných s plicní arteriální hypertenzí, kteří mají zachovalou vazoreaktivitu, je stále doporučována tzv. konvenční léčba (vazodilatační léčba blokátory kalciových kanálů, antikoagulace, oxygenoterapie, léčba srdečního selhání). Nové možnosti far-makoterapie představuje podání prostacyklinu, antagonistů endotelinových receptorů a inhibitorů fosfodiesterázy. K nefarmakologickým léčebným postupům u plicní hypertenze patří balónková atriální septostomie, transplantace plic a u chronické tromboembolické plicní hypertenze plicní endarterektomie. Současná doporučení pro léčbu plicní hypertenze se soustřeďují zejména na nemocné ve funkčním stadiu NYHA III a IV. Pro léčbu méně symptomatických pacientů většinou scházejí jednoznačná klinická data. Vzhledem k závažnosti onemocnění, obtížné diagnostice a často svízelné léčbě je celosvětovým trendem soustředit péči o nemocné s plicní hypertenzí do specializovaných center. V České republice se této problematice systematicky věnuje centrum na II. interní klinice 1. LF UK a VFN v Praze v úzké spolupráci s Klinikou kardiovaskulární chirurgie VFN v Praze a s transplantačním centrem na III. chirurgické klinice FN Motol v Praze.

        Klíčová slova: Plicní hypertenze - Diagnostika - Farmakoterapie - Balónková atriální septostomie - Transplantace plic - Plicní endarterektomie