Použití antracyklinů v léčbě dětských malignit je omezeno jejich kardiotoxicitou, která může vyústit v obraz dilatační i restriktivní kardiomyopatie. Časná kardiotoxicita se vyskytuje v období do jednoho roku po kompletizaci léčby. Hlavní příčinou je porucha kontraktilní schopnosti levé komory vyvolaná poškozením nebo zánikemmyocytů. Mezi rizikové faktory patří výše podané kumulativní dávky, výše jednotlivé bolusové dávky, ženské pohlaví, černá rasa, podání amsakrinu a trisomie na 21. chromosomu. Pozdní kardiotoxicita se vyskytuje v období delším jak jeden rok po ukončení léčby. Vzniká na podkladě nepřiměřeně zvýšeného afterloadu při ztenčení stěny komory a poruše kontraktility. Významným rizikovým faktorem je zde nízký věk dítěte v době, kdy byla chemoterapie podána, a délka intervalu od ukončení léčby. Výskyt časné kardiotoxicity je popisován v rozmezí 1 - 2 %, klinické známky pozdní kardiotoxicity v první dekádě po chemoterapii jsou popsány v 5 - 10 %. Ačkoliv léčba antracykliny významně zlepšila přežívání nemocných léčených v dětství pro malignitu, je nutno v budoucnosti počítat s kardiálními komplikacemi. Týká se to především nemocných, kteří byli léčeni před lety vysokými kumulativními dávkami antracyklinů. Nakolik ovlivní pozdní kardiotoxicita přežívání onkologických pacientů ve druhé a třetí dekádě po chemoterapii, musíme stanovit dlouhodobými prospektivními studiemi.

        Klíčová slova: antracykliny, kardiotoxicita, rizikové faktory