Cíl studie. Cílem studie je zhodnocení výsledků léčby a vývoje prognózy nemocných s mnohočetným myelomem (MM) v důsledku postupné změny terapeutických postupů u nemocných střední a severní Moravy v průběhu posledních 40 let. Metody a výsledky. Analyzovaná sestava 562 nemocných s MM byla soustředěna na I. a III. interní klinice FN Olomouc v průběhu 1959 - 2000, věkový medián byl 63 (28 - 91) let, poměr mužů a žen 1,1 : 1,0. Z analýzy křivek přežití dle Kaplan-Meiera a výsledků statistické analýzy (log rank test p = 0,0000) vyplynulo, že v hodnoceném období došlo k velmi podstatné změně prognózy se zlepšením výsledků léčby a k významnému prodloužení celkového přežívání. Prvním „přelomovým“ obdobím bylo zavedení nesystematické chemoterapie alkylačními látkami s Prednisonem (1963 - 1975), vedoucí při srovnání s obdobím pouze symptomatické léčby (1959 - 1963) k významnému prodloužení mediánu celkového přežití (M) z 8 na 19 měsíců (p = 0,0031) a 3letého přežití ze 4 na 23 % nemocných, přičemž 10leté přežití bylo pouze 0 % a 1 %. Druhým „přelomem“ bylo období 1976 - 1980, vyznačující se zavedením systematické chemoterapie konvenčně dávkovanými polychemoterapeutickými režimy (KP) s dokonalejšími možnostmi podpůrné léčby (M - 40 měsíců, p = 0,0000; 3leté a 10leté přežití 55 % a 5,5 % nemocných). Výsledky léčby, dosažené v období následujících 15 let zaznamenaly ale neuspokojivý pokrok. V rozmezí let 1976 - 1995 došlo v sestavě 295 nemocných, rozdělené na dílčí 5letá období k dosažení remise (R = < 25%úvodní hodnoty M-proteinu) u 10 - 24 % nemocných, k nedostatečné odezvě (NR = perzistence ?? 50 % M-proteinu) u 55 - 28 %, k prodloužení mediánu celkového přežití 232 vyhodnotitelných nemocných na 44 měsíců a výskytu dlouhodobého přežití v intervalu 5 a 10 let od diagnózy z 25 na 36 % a z 5,5 na 16,5 % nemocných. Třetím „přelomovým“ obdobím byl rok 1996, vyznačující se zavedením vysokodávkované chemoterapie s transplantací autologních periferních krvetvorných buněk („HD“-terapie s APKB), vedoucí v souboru prozatím jen 33 hodnotitelných nemocných mladších 65 let k dosažení remise u 71 %, poklesu NR na pouze 10 % a 5letého přežití předběžně u 91 % nemocných (p = 0,0037). Ke zlepšení výsledků léčby a prognózy nemoci došlo i oproti období 1976 - 1995 v celém souboru všech nemocných 1996 - 2000 (KP a „HD“-terapie s APKB), vyznačující se remisí u 36 %, NR u 33 % a 5letým přežíváním u 57 % nemocných (p = 0,030). Bylo zjištěno, že použití „HD“-terapie s APKB vedlo v letech 1995 - 2000 k dosažení příznivějších terapeutických výsledků (R - 71 %, NR - 10 %, 5leté přežití v dosavadním odstupu 91 %), nežli v obdobně sestavených 2 souborech jedinců mladších 65 let splňujících kritéria „HD“-terapie s APKB, ale léčených pouze konvenční polychemoterapií (1991 - 1995 a 1996 - 2000: R - 24 a 32 %, NR - 42 a 23 %, 5leté přežití 46 a 68 % nemocných). V souboru 148 nemocných z období 1991 - 2000 měli nemocní s dosažením remise (R) oproti nemocným s NR příznivější ukazatele prognózy [M 63 vs. 22 měsíců, 5leté a 10leté přežití 53 vs. 17 % a 17 vs. 0 % nemocných (p = 0,0000)]. Závěr. Z předlo- žené analýzy vyplynulo, že v období 1959 - 2000 došlo u nemocných s mnohočetným myelomem v oblasti střední a severní Moravy v důsledku uplatnění moderních způsobů chemoterapie a podpůrné léčby k převratnému zlepšení výsledků konvenční léčby s více nežli 5násobným prodloužením doposud hodnotitelných mediánů celkového přežití (8 - 44 měsíců) a k dosažení dlouhodobého, 10letého přežívání u bezmála šestiny nemocných. O skutečném přínosu „HD“-terapie s transplantací APKB rozhodne analýza, provedená teprve v delším časovém odstupu.

        Klíčová slova: Konvenční polychemoterapie - Vysokodávkovaná/myeloablativní chemoterapie -Transplantace autologních periferních krvetvorných bunek - Výsledky léčby - Prognóza