Cíl práce: Vyhodnotit diagnostický přínos vyšetřování prokalcitoninu (PCT) u kriticky nemocných. Porovnat hodnoty PCT s nálezy dalších reaktantů akutní fáze. Vyhodnotit vztah mezi kvantitativním a semikvantitativním vyšetřením PCT. Metodika: U 45 nemocných bylo provedeno a statisticky vyhodnoceno 188 následujících vyšetření z plazmy: PCT, C-reaktivní protein (CRP), orosomukoid, alfa1-antitrypsin, prealbumin, cholinesteráza, počty leukocytů a indexovaný Quickův test (INR). Ve vztahu k nálezům PCT a CRP byly vyhodnoceny výsledky hemokultury, pozitivita bakteriologických nálezů, výskyt zjevného infektu, přítomnost syndromu systémové zánětlivé odpovědi (SIRS), klasifikace stadií sepse, počet orgánových selhání a počítáno skóre SOFA (Systemic Organ Failure Assesment). PCT byl stanoven imunoluminometrickou analýzou pomocí LUMI testu-PCT-kitu (fy B.R.A.H.M.S. Berlin) a souběžně rychlým, semikvantitativním testem PCT-Q téhož výrobce. Výsledky: V souladu s negativitou či pozitivitou jak zjevného infektu, tak i bakteriologických nálezů byly zjištěny významně vyšší hodnoty PCT u pozitivních nálezů. Hodnoty CRP se významně nelišily. V souvislosti s negativitou či pozitivitou hemokultury bylo zvýšení obou parametrů u pozitivních nálezů jen nevýznamné. Po rozdělení celého souboru na SIRS negativní (n = 52) či pozitivní (n = 142) byly v těchto skupinách mediány a horní a dolní kvartily nálezů PCT (µg/l) 0,43 (0,3; 0,78) a 0,92 (0,5;2,8), (p < 0,01) a CRP (mg/l) 115 (70; 176) a 136 (83; 234), (p < 0,05). Nálezy v sepsi byly rozděleny podle jejího stadia na sepsi (n = 36), těžkou sepsi (n = 50) a septický šok (n = 48). Hodnoty v těchto skupinách byly pro PCT (µg/l) 0,5 (0,4; 0,91), 1,17 (0,6; 5,45) a 1,7 (0,5; 4,5), pro CRP (mg/l) 108 (64; 161), 169 (64; 260) a 151 (102; 250). Významně se lišily hodnoty mezi sepsí a těžkou sepsí (pro PCT: p < 0,01, pro CRP: p < 0,05) a mezi sepsí a septickým šokem (pro oba p < 0,01). Ve stejných vztazích se na 1% hladině významnosti lišily i nálezy INR, skóre SOFA a tělesné teploty. Nálezy orosomukoidu a alfa1-antitrypsinu nebyly pro rozlišení stadií sepse přínosné. Porovnáním obou metod stanovení PCT byla zjištěna spolehlivost semikvantitativní metody při rozlišení nálezů v referenčních mezích od nálezů zvýšených. Závěry: PCT je parametr užitečně rozšiřující možnosti klinicko-biochemického monitorování v intenzivní péči. V řadě souvislostí se jeví jako parametr s významnější rozlišovací schopností než ostatní reaktanty akutní fáze včetně CRP. Přispívá k posouzení tíže stavu.

        Klíčová slova: prokalcitonin, C-reaktivní protein, reaktanty akutní fáze, syndrom systémové zánětlivé odpovědi, sepse.