Tremor je porucha, která sice nijak neohrožuje lidský život, ale mnohdy výrazně a trvale zhoršuje jeho kvalitu. Vzhledem k rozmanitosti příčin tremoru a odlišnosti jejich terapie je základem úspěšné léčby co nejpřesnější stanovení jeho etiologie. Z hlediska frekvence výskytu různých druhů tremoru v běžné populaci je klíčové zejména vzájemné odlišení počínajícího tremoru parkinsonského a esenciálního. Zatímco při plně rozvinutém syndromu je diagnóza snadná, v počátečních fázích onemocnění často nelze pouze podle klinického obrazu spolehlivě rozhodnout. V současnosti chybí všeobecně akceptovaná metoda k rozlišení zmíněných druhů tremoru. Metodou, která by mohla být významnou pomocí v diferenciální diagnostice, je zátěžová polymyografie svalů horních končetin. V letech 1995–1999 bylo v Centru pro abnormální pohyby a parkinsonismus na 1. NK LF MU v Brně vyšetřeno touto metodou celkem 46 pacientů, trpících třesem horních končetin. Srovnávána byla pracovní diagnóza a výsledek polymyografického vyšetření s definitivní diagnózou, stanovenou na základě nálezu polymyografie, terapeutického testu a dalšího vývoje klinického obrazu. Senzitivita zátěžového polymyografického vyšetření byla 73,8 % celkově, pro jednotlivé typy třesu: 100 % pro parkinsonský, 87,6 % pro esenciální a jeho specificita 81,6 % celkově, 70 % pro parkinsonský, 95,6 % pro esenciální ve srovnání se senzitivitou pouze klinického vyšetření 40,5 % celkově, 57 % pro parkinsonský, 46,4 % pro esenciální a jeho specificitou 54,8 % celkově, 57 % pro parkinsonský a 61,9 % pro esenciální tremor. Polymyografické vyšetření prokázalo poměrně vysokou senzitivitu i specificitu pro oba typy tremoru amá podle našich zkušeností zásadní význam v diferenciální diagnostice počátečních stadií parkinsonského a esenciálního tremoru.

        Klíčová slova: třes, polymyografické vyšetření, diferenciální diagnóza