Dvacet dva nemocných s chronickou ischemickou chorobou srdeční (ICHS) a reverzibilní ischemií myokardu při zátěži, prokázanou fotonovou emisní počítačovou tomografií (SPECT), absolvovalo osmitýdenní rehabilitační program. Před zahájením cvičení byla otestována jejich výkonnost spiroergometrickým vyšetřením a nemocní byli randomizováni do 2 skupin. Skupina A (10 nemocných) cvičila na úrovni anaerobního prahu (trénink vysoké intenzity), skupina B (12 nemocných) trénovala na úrovni 60 % anaerobního prahu (trénink nízké intenzity). Cvičební jednotka včetně zahřívací a relaxační fáze trvala 50 minut a opakovala se 3krát týdně. Před a po rehabilitačním programu byla u všech nemocných provedena spiroergometrie a zátěžová pulzní tkáňová dopplerovská echokardiografie k posouzení regionální systolické a diastolické funkce levé komory v zóně ischemie, lokalizované předtím zátěžovým SPECT-em. Echokardiograficky byly hodnoceny následující parametry: vrcholná rychlost pohybu ischemické oblasti v systole (Si), vrcholná rychlost pohybu ischemické oblasti v časné diastole (Ei) a při síňovém stahu (Ai), a byl počítán poměr Ei/Ai. S výjimkou poklesu klidové hodnoty Ai z 8,4 ± 1,3 cm/s na 7,3 ± 1,3 cm/s (p < 0,05) u cvičících skupiny A se žádný parametr regionální funkce levé komory po osmitýdenním rehabilitačním programu významně nezměnil. Maximální dosažený výkon při spiroergometrii však po rehabilitaci významně narostl jak ve skupině A (z 145 ± 36 W na 162 ± 39 W, p < 0,01), tak i ve skupině B (z 112 ± 36 W na 122 ± 36 W, p < 0,05). Lze uzavřít, že osmitýdenní rehabilitační program vysoké a nízké intenzity sice zlepšil toleranci zátěže při spiroergometrii, nevedl však k významnému zlepšení regionální systolické a diastolické funkce levé komory v oblasti reverzibilní ischemie.

        Klíčová slova: Tělesný trénink - Ischemie myokardu - Tkáňová dopplerovská chokardiografie